JA.WEBZDARMA.CZ - Texty - Dřevolez škrtič
Dřevolez škrtič
Naposledy upraveno: 05.04.2010 11:32:24

Psáno pro redakci časopisu Živa 2.8.2004
Jiří Antonín Votýpka


Hrůzu budící nadpis toho článku vycházel z lidového názvu a měl i krátce charakterizovat popínavou rostlinu břečťan popínavý (Hedera helix).V literatuře i na internetu se můžeme setkat pouze s chválou na tuto u nás rostoucí liánu. Prý nahradí plnohodnotně trávník tam kde je stín,dokonale zakryje nevzhledné oprýskané zdi. Prý je i neocenitelnou střechou a izolací, která chrání stěny domu před deštěm i před ztrátou tepla.A navíc se jedná i o rostlinu léčivou na hřbitovech má připomínat věčný život svojí věčnou zelení. Po zkušenostech,které jsem získal když jsem věnoval část volného času nárokům a zvyklostem tohoto stále zeleného křoviska bych chtěl upozornit ,že i břečťan má své stinné stránky.

Koberec věčně zelený.
Mám rád historii. Jako začínající fotoamatér jsem se spolužákem fotografoval v klukovských letech nejstarší část Olšanského hřbitova.Byla to doba,kdy rychle a kdoví kam mizely náhrobky oživené sochami. Tak se mi podařilo vyfotografovat pomník třetího ředitele Malířské akademie v Praze Antonína Tkadlíka a jeho rodiny.Dobře jsem udělal. Pomník již neexistuje a po hrobě předchůdce Josefa Mánesa se dnes chodí. To že hroby mizí,náhrobky se kradou to není předmětem tohoto sdělení.Po 40 letech jsem navštívil během zimní procházky starou část Olšanských hřbitovů znovu. Nedaleko hrobu Karla Havlíčka,a rodiny Náprstkových nás přivítalo překvapení. Byly to souvislé povlaky břečťanu doslova plazivého. Nic nezůstalo ušetřeno.Pomníky,rezavějící mříže,rozpadající se zdivo.Jednotný koberec tmavě zeleného břečťanu.Při procházce s osmdesátiletým otcem to působilo jako zmar a zapomnění. Tím spíš ,že po rejdech dětských satanistů zůstávaly hrobky pootevřené a trosky rakví se válely kolem..K ponuré náladě přispívala i tmavá nízká obloha,scházel jen krkavčí hlas.

Jako ve středomoří.
V podvědomí jsem si říkal,že něco není v pořádku.Když jsme kdysi navštívili starší část hřbitova, kde se pohřbívalo v 18.století, žádného břečťanu jsme si nevšimli. Bohužel nemáme možnost srovnat tuto již zmizelou část s pohřebištěm z 19.století.Před zmíněnými 40 lety ani tato část hřbitova nebyla zarostlá břečťanem. To co se patrně změnilo byly podmínky vhodné pro rozšíření a růst břečťanu. V této souvislosti si vzpomínám na jednu příhodu. Významný náš botanik a ochranář Dr.Jan Čeřovský vysadil dva javory na dvorek svého domu.Po byl import z jeho cesty do Kanady. Krásné mladé exempláře javoru 6 metrů od zdi domu byly okrasou pokud byly mladé.Měly se k světu i ve spoře osvětleném vnitrobloku na Vinohradech a tak za několik desítek let vyrostly v statné stromy. Bohužel, lépe bohudík stromy spodní větve ztratily a nám nezbylo než se koukat z oken na dva holé kmeny. Napadlo mě, že přivezu ze zahrady odnože břečťanu a kmeny nechám obrůst. Sedm let jsem se o to pokoušel. Odnože sice zakořenily, vytvořily přízemní keřík, ale růst se jim po kmeni nechtělo.S výměnou režimu se vyměnil i správce zahrádky. Jeho původní povolání bylo zedník. A představte si,že se mu to podařilo.Břečťan šplhá po kmenech na obou stranách. Moc mě to deprimovalo.Považuji se za slušného pěstitele a milovníka přírody. Potěšilo mě, že to nemusí být v dovednosti zedníka, ale ve změněných životních podmínkách. Dnes se břečtan se šplhá všude.Posledních 10 let šplhá po stromech jako o závod. Na hřbitovních topolech dosahuje výšky nad 15 metrů a dokonce vytváří jakousi druhotnou korunu.Proč se mu tak nyní daří.Pokusím se přispět k vysvětlení.Podmínky pro růst břečťanu se stále zlepšují.Totiž naše podmínky v posledních desítiletích se spíše podobají klimatu středomoří a dokonce snad i kontinentálnímu klimatu s horkým sluneční létem a suchou mrazivou zimou. Původní vlast břečťanu je jižní Evropa,Kavkaz a Malá Asie. Sucho a nadmíra slunečního svitu, minimum sněhu a nedostatek \\\"mokré\\\" zimy,to této liáně připomíná podmínky v pravlasti.

Otevřeně o rizicích.
Když se břečťan šplhá po zdech přináší to riziko,že usnadněnou cestu budou mít hlodavci i do vyšších pater obytných budov. Bez rizika není ani přežívání většího množství hmyzu v krytu vytvořeném vegetujícím koberci v bezprostřední blízkosti lidských příbytků. Ti kdo si nechali zarůst břečťanem zeď obleženou keramickými kachlíky mohou potvrdit s jakou silou pronikají vzdušné kořeny do spár.Za pár let je stěna dokonale zbavena obložení. V poslední době jsem měl možnost vidět zdravý stoletý topol(Populus nigra) jak podlehl sevření větví a pakořenů břečťanu.Proč? Uvádí se,že pokořeny mají jen úlohu mechanické opory.Pronikají do borky stromů a pevně se zde přichycují.I když nesají tekutiny z podpoří mají přinejmenším řadu neblahých vlivů na život a zdraví stromu.Předně, břečťan koření v těsné blízkosti kmene.Část vláhy odčerpá sám a v letech,kdy klesá hladina spodní vody je i nedostatek srážkové vody může právě tato vláha může scházet.Dále kryt z listu nedovoluje osvit kmen sluncem.Opožďuje se tak začátek vegetace a to souvisí s vodní bilancí též.Tím spíš,že na jaře je vody vždy více. Naopak na podzim se vegetační doba prodlužuje což při náhlém příchodů mrazů může být kritická situace.Průnik slunečního svitu je omezen, je větší možnost vzniku a rozvoje bakteriálních a houbových onemocnění stromů.Navíc po několika letech u sílícího stromu nezbytně dochází k zaškrcení kmene a omezení přísunu stromových tekutin do koruny stromu.Velmi ilustrativní v tomto směru jsou uveřejněné fotografie.V hustém porostu stále zeleného břečťanu nacházejí útočiště různé druhy hmyzu a samozřejmě mezi nimi i škůdci stromů. Navíc je takový obrost nepřístupný ptákům,kteří se škodlivým hmyzem živý, o péči datlovitých ani nemluvě. Břečťan se v posledních letech rychle a snadno dostává na výsluní. Ať již v korunách stromů, nebo na zdech.Tím častěji na podzim pak kvete a dozrávají větší množství semen. Nové semenáčky se šíří tím dále a ve větším množství čím je porostlý strom do vyšší výšky.

Řešením je přiměřenost.
Jiným pohledem na břečťan jsem chtěl upozornit na to,že je třeba především na zanedbaných hřbitovech odstrańovat náletové keříky břečťanu, nedovolit této liáně vrůstat do korun našich stromů a vážit si i pomníků našich předků často posledního mostu s těmi co nás předešli.



Náměty pro zájemce o problematiku.
Sám už nato nestačím,přesto by mě zajímaly výsledky badatelů kteří by se chtěli zabývat níže uvedenými náměty a myslím, že nejsem sám a tento časopis rád vaše výsledky uveřejní.

1.Není mi jasné jak se na rozšiřování jedovatých semen podíl naše ptactvo.



Jestli se na distribuci potencionálních semenáčků ptáci vůbec podílí.
2.Dále by bylo zajímavé,který hmyz žije v krytu vytvořeném porostem břečťanu a jak se odrazí na zdraví stromu.
3.Jaký vliv má zastínění kmenů vzrostlých stromů na jejich vegetační cyklus.
4.Mikroskopická studie pronikání vzdušných kořenů do borky může také něco zajímavého odhalit.
5.Uvádí se,že růst do vyšší výšky může ovlivnit slunečný svit, nemá v tomto směru ještě větší vliv vyšší dopad ultrafialového záření na povrch země?
6.Bylo by zajímavé i to,zda opravdu chladné a vlhké počasí urychluje napadení dřevnatých částí břečťanu houbou,která by mohla být regulačním vlivem pro naše klimatické podmínky. Na všechny uvedené náměty nemusí být člověk s badatelských duchem,není třeba žádné nákladné zařízení.Stačí vůle,čas,přesnost poctivost a kritický úsudek a pomůžete nám všem.A nezapomeňte,že i třeba negativní výsledek je stejně cenný jako jeho opak nebo jeho vzácný příbuzný výsledek překvapivý.


Obr. 1
Břečťan plazivý(Hedera helix)na dospělém topolu (Populus nigra) vyrůstající z jednoho keříku pocházející z první třetiny 20.století.
Stav v roce 2004,Praha Vinohradský hřbitov.


Obr. 2
Výsledek patnáctiletého růstu břečťanu kolem topolu černého.Praha,Vinohradský hřbitov 2004
Břečťan dorostl do výše 15 metrů.


Obr 3.
Zmizelý náhrobek třetího ředitele Pražské malířské akademie Františka Tkadlíka z roku 1840 na staré části Olšanských hřbitovů.
Stav z roku 1975.
obsah: Copyright © 2008 Jíří Antonín Votýpka ; redakční systém: Copyright © 2008 Yotto.cz