JA.WEBZDARMA.CZ - Texty - Staré pověsti mořských vlků z ostrova MURTER
Staré pověsti mořských vlků z ostrova MURTER
Naposledy upraveno: 18.07.2008 12:46:33

Murterské staré pověsti rybářské.


Při své dovolené u jaderského moře jsme jeden den věnovali prohlídce města Murter. V přístavu byly samé nové novotou zářící moderní lodi od malých až po velké výletní.Samý chrom, anténa, satelitní navádění, vlajky chorvatské, rakouské, německé. V centru ze starých kamenných rybářských staveb se stávali rázovité obchůdky, centrem se proháněla drahá auta a půjčené skutry. Staří , co staří lidé mého věku a ne lidi ale muži moji vrstevníci seděli v letních zahrádkách restaurací a dlouho popíjeli své jedno pivo. Pili je dlouho, až muselo určitě zteplat. Nebyl to projev odporu ke kvalitě piva, byl to zdejší zvyk, sedět a dlouze hledět na život kolem a občas se zahledět do dálky na mořskou hladinu s moderními velmi rychlými čluny. Nic nepřípomínalo rázovitou rybářskou vesnici, nikde nebyli bodří kolébající se staříci s fajkou u úst, pruhovaným tričkem a pomačkanou kapitánskou čepicí. Jednou jsme nestydatě zmokli a zůstali v úzkých kamenných uličkách s manželkou sami. Ze zoufalství jsme hledali již po několikáté rybí trh a já nedal pokuj pokud si neprohlédnu zdejší hřbitov. Ten hřbitov jsem chtěl vidět především proto, že mna něm jsou jistě pochováni zdejší bývalí mořští vlci a vůbec pamětníci dávných časů, které mám tak rád. Vodu jsme měli v botách, taškách já ve fotoaparátu i ve videokameře. Ze střech starých domů bez okapů jsme dostávali pořádný přísun jadranského deště, nebo jak se tady říká kiše. Holt tehdy téměř celý den pada kiše. Jdeme zase nějakou úzkou uličkou a hle obrázek nevídaný až mi zajásalo srdce. V ustávajícím dešti odněkud vykukuje jižní slunce s paprsky, které rychle vysuší vše co důkladně bylo promočeno. Na zápraží starého domu sedí malý stařík a mě se zdá, že se trochu potměšile kouká na nás promočené suchozemské turisty. Vidím poprvé co jsem chtěl zde vidět. Asi rybář byť stařičký má napnuté jemné sítě a hbitě opravuje poškozená oka. Vedle něj seděla starší paní asi jeho manželka oblečená celá v černém a míchá si v pořádném kafáči chladnoucí kávu. Nevydržel jsem a zeptal jsem se potom co jsem ze sebe vypravil „Dobar dan“ na cestu ke zdejšímu hřbitovu. Stařík neváhal odložil síť a hnal se k plotu na kus řeči. Bylo mu špatně rozumět, možná jen proto, že měl v ústech jak se zdálo poslední zub. To jeho manželka staříka okřikla slovy, kterým jsme nerozuměli, strčila do vrátek a pozvala nás ke stolu na zahradě před domem. Odmítli jsme ze slušnosti kávu, to ale byl pro hospodyni povel, aby přinesla na stůl pořádnou láhev ve které bylo strčeno cosi zeleného a několik dvoudecových skleniček. Snažili jsme se při nenadálém setkání vyjádřit odkud že to jsme a co náz zde nejvíce zajímá. Já jsem si posteskl zmatenou směsicí srbochorvatštiny a němčiny, že zde nemohu nalézt něco z dávných dob kdy se to zde určitě hemžilo starými mořskými vlky, rybařilo se zde po celý rok a přístavem se linula vůně čerstvých i pečených ryb a na každém rohu zpíval a hrál na citeru zdejší domorodec. Jak mi mohl stařík rozumět jsem se nedozvěděl, ale začal najednou vyprávět příběh za příběhem, kterému jsme všichni rozuměli.

Během necelé hodinky jsme vyslechli několik ze zdejších starých pověstí:
1.Pověst o hluchoněmém chlapci a sv. Rochovi
2.Pověst o mořském vodníkovi a sv. Františkovi
3.Pověst tajném spolku černých žen a Archandělovi-Michaelovi
4.Pověst o ohnivém muži z jeskyň ostrova Kornaty
5.Pověst o mokrém Děrofousovi.
V následujících řádkách se pokusím neuměl tyto pověsti napsat tak, aby z nich také měl něco čtenář těchto stránek.
obsah: Copyright © 2008 Jíří Antonín Votýpka ; redakční systém: Copyright © 2008 Yotto.cz