JA.WEBZDARMA.CZ - Texty - Pověst o mořském vodníkovi OŽU z Murteru
Pověst o mořském vodníkovi OŽU z Murteru
Naposledy upraveno: 17.08.2014 18:33:28

Mořský vodník Ožu.

Osud mi dělá stále nějaké příkoří. Právě před chvílí se mi podařilo smazat poslední verzi této pracně vymyšlené báchorky o mořském Vodníkovi Ožu na ostrově MURTER. Nic, osudu se musí odporovat, napíši pověst ještě lepší.





Stařík který nás pozval na zahradu kamenného rybářského domku, odložil nástroj na opravu rybářských sítí, ne nepodobný ševcovskému šídlu a složil opravovanou síť na kraj stolu. Naklonil se, přitáhl si karafu stojící uprostřed stolu a pečlivě rozlil obsah do skleniček, které mezitím přinesla jeho žena. Byla to výborná rakije zelenavé barvy, kterou jistě přijala od stvolů jakési trávy ponořené v karafě. Po druhé sklence se starý rybář rozhovořil.



To že zde máme drahnou řadu let místního mořského vodníka , to ví jen málokdo. Ti, kteří o něm slýchali od svého mládí, většinou již spí svůj věčný sen na pobřeží tohoto ostrova. Mladí o takové povídačky nestojí a turisté nám nerozumí. Jen vynímečně se u nás někdo zastaví a najde si čas na to, aby mě poslouchal. A přitom jsem asi poslední kdo tuto pověst vypráví. Nikdo neví jak je mořský vodník starý, ale všichni potvrzují, že jeho postava je obrovitá a srdce dobré. Je již tak starý, že většinu svého vodnického života prospí. Jako v kolébce spí v hlubinách, tak kde je moře nejmodřejší, mezi stovkami ostrovů kolem našeho ostrova. Vstává jednou za měsíc, právě tehdy kdy úplněk vrcholí. Jak vstává tak se napřed moře vzedme a pak následuje největší měsíční odliv. S oblibou si sedne na některý ze zdejších četných ostrovů. Právě nejvyšší vrcholek ostrova Murter je jeho oblíbeným nočním odpočívadlem. Svědčí o tom i ploché rozvaliny věkovitých zdí na vrcholu i to, že zde již tisíciletí neroste, žádný strom. Vypráví se v poslední době dokonce i to, že během úplňku a v době, kdy zde není hezké počasí nefungují ani nové antény a tak v té době vypadává mobilní telefonní síť na ostrově. Obrovité tělo starého mořského vodníka,



zdánlivě se příliš neliší od povrchu zdejších ostrovů.Mezi vrstvami usazené soli jsou místy přirostlé chuchvalce zelených mořských řas. Nepozorný pozorovatel ani nepozná, že za měsíční noci je náš ostrov o něco vyšší než jindy. Neznalí zdejších poměrů dokonce uvádějí, že na ostrově častěji než jinde padají z nebes hvězdy. My máme vysvětlení své. Starý vodník, když sedí na vrcholu ostrova rád si zapálí a zabafá ze své dýmky – letité vykotlané pinie. Tabáku zde má všude dost. Na troud vyprahlý porost ostrova složený z listí oliv, fíků,vinné révy a jehlic pinií a různých dalších vonných bylin to je tabák přímo božský. Ani o oheň k zapálení dýmky není zde nouze. Na nedalekém souostroví Cornati již od pradávna žije bývalý učen z dílny Hefaista, vládce ohně jménem Orna. V bájných dobách byl Prometeus shozen z nebes za krádež ohně. Stejný osud stihl i jeho pomocníky, z nich jeden Orna dopadl právě na ostrov nedaleko Murteru. Zde se usadil na pustém ostrově ve zdejší bílé jeskyni. Bylo mu zde zima a tak léta kopal, až se prokopal ke žhavým pramenům nitra Země. Od té doby je jeskyně plná světla a ohně. Vodníkovi stačilo přiložit dýmku k ústí ohnivé jeskyně a tabák dýmky začal žhnout. Tak vodník sedě v nočním jasu na vrcholu ostrova rozdmýchával oheň v dýmce což nezasvěceným připadalo, že právě padají hvězdy z nebes.



Vodník byl dobrák, už netoužil po duších námořníků a pouze když jeho spánek byl neklidný bylo zde moře rozbouřené. Jednou když zase spal svým zaslouženým spánkem ztroskotala na pobřeží loď ,která byla přetížena nákladem lahví zdejšího piva. Když se vodník vzbudil měl radost jak se mu dobře spalo a že sny měl barevné jako v mládí. Pátral proč tomu tak bylo. Námořníci mu pověděli, že je to jistě zásluha piva, které se tehdy vylilo do moře kde spal. Poprosil známé námořníky, aby mu vždy když pojedou kolem poslali několik lahví toho dobrého piva. Stalo se tak. A od té doby nenaleznete zde žádnou loď, která by neměla na palubě nějakou tu láhev piva pro zdejšího vodníka. Ten jim za tu přízeň slíbil mírné moře bez bouří a plno ryb v sítích, které jim osobně nažene a přízeň turistů z dalekých bohatých krajin, kteří jim přivezou blahobyt a dostatek. 1.července kdy slaví starý vodník své narozeniny, sám ani neví již kolikáté,vyjíždějí všechny lodě z přístavu a vezou jako dárek dobré pivo. V nestřežených okamžicích házejí láhve mezi ostrovy. Pivovar již dlouho si stěžuje na ubývající láhve, na druhé straně vítá zvyšující produkci. A zde je i odpověď na to proč se vodník jmenuje OŽU – to podle oblíbené značky zdejšího piva Ožuskoje!



O zdejším vodníkovi se zde vyprávějí i jiné věci. To bylo v době kdy okupovali ostrov Turci a měli zde i minaret. Na ostrově je lákala velká produkce kvalitního olivového oleje a přemíra vína a fíků.Původní obyvatelé ostrova nechávali od pradávna zdejším černým vranám část úrody. Turkům se to však nelíbilo, chtěli i to co dostávali vrány.




Vrány byly zde v dávnověku uctívány. Pomáhali varovat zdejší obyvatele před vetřelci, kteří přijížděli z moře a stařešinům zdejších rodů věstili budoucnost. Turci chtěli s vranami skoncovat. S oblibou po nic stříleli, vybírali jim hnízda a jinak je decimovali. Z toho neštěstí vrány naříkaly tak mohutně, až zešedivěly. Jejich nářek se donesl přes moře na nedaleké břehy Itálie. Tak je zaslechl František citlivý syn bohatého obchodníka z Asisi. Neváhal, vzal chatrný člun a jel vranám pomoci. Při plavbě v jaderském moři si spletl vyčnívající vrchol břicha mořského vodníka s ostrovem. Vzbudil tak naježeného vodníka a musel mu vyprávět o tom kdo je, proč a kam jel a proč jej vzbudil. I vodníkovi bylo vran líto, rozlobil se na nenažrané Turky a začal láteřit. To se podobalo mořské bouři a když začal také dupat v moři vzdukla se obrovitá mořská vlna, která přelila i celý ostrov Murter a zahubila vše živé. Jen na vrcholu ostrova na vysoké věži minaretu se zachránilo hejno šedivých vran. Ještě dnes můžete kolem této věže nalézt mořský písek a ulity a mušle, které ani na plážích ostrova nenaleznete. Jako vzpomínka na kruté Turky zde roste divoká turecká okurka, která své plody s jedovatým obsahem vystřeluje do svého okolí, ale marně. Z mešity je nyní kostel svatého Františka, všechny vrány dnes krákají a vyjadřují svoji vděčnost vodníkovi i sv.Františkovi na nejvyšších vrcholech křesťanských chrámů.Zůstaly však i dnes šedivé.



Pomalu se setmělo, už ani nevidíme na svoji skleničku a bojíme se, že nenajdeme cestu domů pod vrcholek nejvyššího bodu ostrova. Ale měsíc je v úplňku. Dokonce vidím mnoho padajících hvězd a nezaměnitelná vůně kouře z fajfky(asi vodníkovi) nás vede s manželkou domů. Ještě než jdeme spát s chutí si otevíráme láhev dobře vychlazeného piva a připíjíme na slávu ostrova e jeho slavného mořského vodníka. Samořejmě s pivem značky



Ožujskoje!
obsah: Copyright © 2008 Jíří Antonín Votýpka ; redakční systém: Copyright © 2008 Yotto.cz