JA.WEBZDARMA.CZ - Texty - Jiná verze vyprávění o mořském vodníkovi z Murtru
Jiná verze vyprávění o mořském vodníkovi z Murtru
Naposledy upraveno: 30.07.2008 20:55:26

Mořský vodník




Druhá a možná původnější verze bajky o mořském vodníkovi.

(Věnováno mé manželce Yvoně, která má tak ráda moře a všechny ty potvory v něm.Mě stačí pohádky, fotografie a bajky o moři)


Jo takový náš klasický vodník od vesnické tůně, nebo od panského rybníka to je pojem, toho znají všichni. Od malého děcka, až nejstaršího dědka. Zelný, samá pentle, klobouček s červenou šerpou a zelený kabátek se šošy z kterých stále odkapává voda. Dobrák i pobuda, chudák i šereda. Známe dokonce vodníky podle jejich pobytu. Takový vodník po Vyšehradem v Praze to nějaký zelený mužíček, a což ti vesničtí, třeba z Horusického nebo Tálinského rybníka?!


Tady u moře, i když je to jen menší moře Jadranské, nepříliš hluboké, příjemné na koupání a kdysi i dnes chválené rybáři to je s vodníky trochu jinak.




Stařičký rybář,snad již jediný který zůstal na ostrově Murter a který dodnes zde spravuje sítě, nám vyprávěl o zdejším mořském vodníkovi, kterého zde všichni znají dnes pod jménem Ožu. Ožu je prý náramně starý, mrzutý ale hodný vodník. Je velmi spavý a vydrží spát celý měsíc vcelku. Spí uložen v nejhlubších proláklinách mezi stovkami zdejších ostrovů. Když má neklidný spánek to jsou potom velké vlny a rybáři v té době ani nevyjíždí na delší plavby. Jindy Ožu spí, jak by ho do vody hodil, moře je pak klidné, dokonce mezi ostrovy se občas ukáže nový ostrůvek, kterým je jednou jeho břicho, jindy rameno, hlava nebo i noha. Zdejší plavci zdáli poznají takové falešné ostrůvky a raději se jim velkou obklikou vyhnou. Starý vodník je od soli z moře a přisedlých řas ne nepodobný povrchu zdejších ostrovů. Pravidelně vstává, když vrcholí úplněk. To se na všech ostrovech i na pevnině vždy projeví jako silný odliv. Zase naopak, když velký Ožu uléhá k dalšímu spánku do kolébajících se vln teplého moře nastane největší příliv. Hladina moře je posléze pak stálá , stejnoměrně vysoká příliv a odliv nepoznáš, ale jen pokud trvá vodníkův spánek. Při měsíčních nocích se náhle vynořuje velká postava vodního pána z moře. Obrovský Ožu pak s oblibou sedí na vrcholcích některých ostrovů.




A právě ostrov Murter je často jeho oblíbenou stoličkou. Zdejší zídky byly stejně urovnané jako je většina zídek polem vrcholu. Tím jak zde velký Ožu často sedá sesuly se všechny zídky a nikde na vrcholu neroste také žádný strom. Jeho nohy sahají pak až do zálivu Slanica, kde s radostí víří jemný mořský písek. Místní obyvatelé v poslední době pozorují, že právě v době kdy jsou temné noci kolem úplňku nefungují v celém okolí ostrova mobilní telefony, nemají signál. Je to jistě tím, že velké vlhké tělo mohutného vod pána lehce zastíní zdejší antény pro vysílání a signál nikde. Ostrovanům se pak zdá, že i obloha je tmavší, ale je to jen stín velkého Ožu, to již pamětníci dobře vědí.


Velký mořský vodník celá staletí rád kouří dýmku. Jedno jeho zabafání a jiskřičky létají z jeho fajky jako padající hvězdy. Vždy měl problémy se suchými zápalkami, tabák toho bylo vždy dost, je jím na troud usušené olivové a fíkové listí, kterého je na vrcholech ostrovů stále dost.



Až jednou se usadil v souostroví malý ohnivý muž, který kdysi zběhl ze služeb Hefaista, když Promethea přistihli, že ukradl oheň pro zimou trpící lidi. Zabydlel se v teplé jeskyni na jednom ostrově Koryntos v jeskyni do které dýchá i Vesuv.Časem si musel pro své stáří najít několik pomocníků většinou z řad mladých hasičů, kteří čas od času hasí požáry mající původ v jeho ohnivém obydlí.Jeho jeskyně je do žhava vyhřátá, svítí jako vycházející slunce a čas od času z jeho domu vyšlehnou plameny, které zachvátí suchý porost celého ostrova. Ohnivá jeskyně ohnivého mužíčka není od Murteru daleko a tak má velký Ožu příležitost nechat si připálit svou dýmku nejlepším plamenem,přímo božským.T o je pak pokouřeníčko.




Velký mořský vodník jednou velmi ovlivnil život na ostrově. Za všechno mohou zde žijící vrány. Na Murteru žily od nepaměti hejna černých vran. Lákaly je zde plody oliv a fíků a na oplátku zdejším obyvatelům předpovídaly budoucí časy a čas od času je dokonce včas varovaly před blížícími se nepřáteli na lodích. Když přijeli na ostrov Turci chtěli stále více zdejšího vynikajícho olivového oleje a fíků. Bylo jim líto, že vrány dostávají také svoji nemalou ale zaslouženou část těch plodů ostrova. Turci začali pronásledovat vrány, stříleli je, trávili, plenili jim hnízda, až zdejší vrány z toho neštěstí zešedivěli. Seděli na věži nejvyššího minaretu a hlasitě naříkali nad svým osudem.

Až v Itálii daleko za za mořem je zaslechl nějaký František,citlivý člověk a syn bohatého obchodníka v Asiizi. Miloval zvířata a všemožně je chránil. Na chatrné loďce, byť nebyl námořník se vydal po bouřlivém moři směrem k ostrovu Murter. V tu dobu mořský vodník Ožu spokojeně spal mezi ostrovy a jen jeho břicho vyčnívalo nad hladinu. František neznalý zdejších poměrů byl rád, že již nalezl příjemný ostrov a vystoupil na něj, aby si odychl. Velký Ožu se však předčasně probudil, a hromovým hlasem , podobajícím se mořské bouři se ptal nepatrného námořníčka kam, že to jede. Ten mu vypověděl o neštěstí vran na Murteru a že je jde zachránit. Ožu mu přislíbil pomoc, vysadil Františka na nejvyšší kopec jednoho ostrova a začal se durdit. Pronásledování vran ho natolik rozlítilo, že přešel od hromových nadávek až k dupání obrovitých nohou v moři mezi ostrovy. Následkem toho se moře vzdulo a v několika vlnách zcela pohltilo ostrov Murter i s jeho obyvateli. Když dokončil velký Ožu svoji pomstu nezbylo na ostrově živáčka, jen část hejna vran byla usazena na nejvyšší části ostrovního minaretu. Vlny a písek přihrnuly se až na kopec k mešitě a ještě dnes zde můžete běžně nalézt mušle a lastury, které ani v moři nenaleznete. Po Turcích zde zbyla jen jedna divoká a jedovatá turecká okurka, která kvete a plodí a do dáli marně střílí své jedovaté plody .Vrány jsou v bezpečí. Z Františka, který jel na pomoc pronásledovaným vranám se později stal svatý František z Asiisi a na jeho paměť byla přestavěna zdejší mešita na křesťanský chrám který dodnes nese jeho jméno.Desítky zdejších, už na věky šedivých vran hlasitě děkuje sedíc na nejvyšších vrcholech všech zdejších chrámů za pomoc jak sv.Františkovi tak velkému mořskému vodníkovi Ožu.
Stařec dokončil pověst, my dopili své sklenky rakije a najdnou zavolala žena rybáře, aby nám taky pověděl proč se starý mořský vodník jmenuje Ožu. Již se dost smrákalo my spěchali domů, ale stařík nás zadržel a vysvětlil původ jména vodníka.
To prý před nějakými dvaceti lety se ještě jmenoval zdejší mořský vodnís latinky Mares, to prý podle jeho zvyku spát mezi ostrovy. Ale před léty v bouři havarovala při pobřeží jednoho ostrova, kde právě Ožu spal loď přeplněná láhvemi chorantského piva Ožuskoje. Většina lahví se vysypala do moře a rozbila se v příboji o pobřežní skály. Když potom vodník vstával moc si pochvaloval, že prý se mu tak dobře spalo a sny, že měl krásné barevné, jako za mlada.Pátral proč tomu tak bylo. Nakonec zjistil, že za to mohlo vylité pivo. Požádal několik rybářů, aby mu nějakou láhev tohoto piva přivezli, že jim dá co budou chtít, utiší vlny, přižene hejna dobrých ryb a vůbec. To se mezi rybáři i mezi jachtaři rozšířilo a tak všichni berou na svoji loď alespoň jednu láhev piva Ožuskoje a i když se to nesmí hází je do vln tak, aby je nikdo neviděl. Továrně sice stále schází láhve, ale moře je jaksi klidnější a ryb přibývá. Tak dostal i mořský vodník své nové jméno Ožu. V posledních letech každého 1.července, to je prý den kdy Ožu slaví své prastaré narozeniny se vydávají všechny lodě a loďky z přístavu ostrova na moře a nesmí vynechat žádný z ostrovů. A hlavně vezou sebou dárky pro oslavence - vodníka Ožu - jistě již víte jaké to jsou dárky.
Mezitím, se již setmělo důkladně. Vzpomínám si, že je vlastně úplněk, dívám se směrem na nejvyšší vrchol ostrova ale nevidím nic, jen velký stín a tmu, a snad i trochu padajících hvězd. Ale mě jako kuřáka vede domů neomylně vůně z dýmky, tak, že nemusím ani na cestu vidět. A doma si také dám dobré vychlazené Ožujsko s manželkou. Rádi vzpomeneme rybáře staříka, i dobré pivo a krásné vlny čiré voňavé (už vím po čem voní)vlny moře. A až nebudeme u moře snadno si ty vzpomínky i vůni vyvolám při několika sklenicích dobrého zlatavého
moku


obsah: Copyright © 2008 Jíří Antonín Votýpka ; redakční systém: Copyright © 2008 Yotto.cz