JA.WEBZDARMA.CZ - Texty - Poklad císaře Nerona a hluchoněmý chlapec Marco
Poklad císaře Nerona a hluchoněmý chlapec Marco
Naposledy upraveno: 31.07.2008 07:45:55

Poklad z doby římského císaře Nerona.



SV.ROCH - je světec, který byl doprovázen vždy psem. Světec pomáhal nemocným lidem, chromým,a nemocným morem. Když se sám nakazil pečoval i něj jeho pes a díky jemu se sv.Roch uzdravil a pokračoval ve své pomoci nemocným lidem a psům.

Náš známý stařík asi čekal vytrvale i následující den odpoledne určitě nás vyhlížel až půjdeme nakoupit,zdálky na nás mával. Pozvání na dobrou kávu v pořádném kafáči jak jsme z domova zvyklí jsme přivítali, stejně jako další murterskou pověst o hluchoněmém chlapci a císaři Neronovi, sv.Rochovi a pokladu nalezeném na ostrově v roce 1909.



Na fotografii nahoře je dnešní stav místa, kde byly prováděny v roce 1909 archeologické výzkumy a nalezly se mince do doby círaře Nerona.

Mezi rybáři se vypráví příhoda o hluchoněmém chlapci, který pochází prý z nějakého města na severu Italie, někteří trvdí, že z Modeny. Jak se později zjistilo jednalo se o jednoho z sedumnácti synů zdejšího pekaře. Město Modena neleží přímo u moře, ale chlapci, tři sourozenci snili o tom, že budou slavní námořníci a mořeplavci. Když jednou o prázdninách skončila škola, vydali se na břeh Jaderského moře, dokonce nalezli i člun, ke kterému se nikdo nehlásil. Všem bratřím bylo kolem deseti let, nejstaršímu bylo 13 let, nejmladšímu jen sedum. Přesto si v krátké době dokázali jakž takž připravit nalezený člun na dobrodružnou plavbu. Člun dlouhý pouhých pět metrů, s velkým kormidlem, mohutným kýlem i stožárem a starou plachtou, osazen nadšenými dětskými dobrodruhy se vypravil jednoho mlhavého rána na projíždku kolem italských břehů. Fanfarónství, nezkušenost i stav lodi již předem nemohlo dopadnout jinak než katastrofou. Po krásném ránu se dopoledne přihnal severní vichr který společně se silným mořským proudem člun vzdálily od břehů Italie tak, že pevnina nebyla z moře v dohledu. Chlapci zcela ztratili pojem o své poloze a vysoké vlny na volném moři dokonaly své. V krátké bouři dva starší chlapci při zápolení s nezvladatelnou plachtou sklouzli z člunu do rozbouřeného moře. V člunu zůstal pouze nejmladší sourozenec, který s pláčem a křikem pouze pozoroval jak se bratři ztrácejí a vzdalují nenávratně na rozbouřeném moři. Jak dlouho osamocen byl chlapec v člunu na širém moři nikdo neví. Moře se během dne utišilo. Člun nikým neřízen se dostal pomocí zdejších mořských proudů daleko až k pobřeží Dalmácie,do oblasti ostrovů u Zadaru. Bylo období lovu sardinek, kdy velmi brzo zrána bývá nad hladinou často i hustá mlha. Rybáři z Murteru museli dost daleko od ostrova, aby dostatečně naplnili sítě drobnými stříbrnými rybkami, které je živily. Na hladině plulo mnoho člunů. Když už své lodě naplnili bohatým úlovkem všimli si neznámé lodě, která hodiny stojí na hladině v místě tišiny. Když přijeli blíže nikoho na palubě člunu neviděli. Na dně člunu pak nalezli ležícího malého chlapce, celého mokrého, vyděšeného a neschopného slova. Jedna rybářská rodina, která léta marně toužila po potomkovi si vzala chlapce na vychování. Ani jim nevadilo, že chlapec nemluvil a říkalo se o něm i to, že ani patrně nikdy neslyšel, že je od narození hluchoněmý.





K místu kde jsou rozvaliny antického římského letoviska vede stále cesta od zdejšího hřbitova do osady Betina, lemovaná cěkovitými a krásnými piniemi.


Chlapec byl jinak statný, zdravý a pohledný jako opravdový plaváček. Dali mu jméno Plavak a podle adoptivních rodičů pak získal příjmení Marco.Bylo to pro něj jak příjmení tak jméno. Chlapec v dobré péči rostl a bylo jasné že by měl zase již navštěvovat školu. Ale s tím byl problém. Ve škole jej nechtěli, ani kamarády u svých vrstevníků neměl. Posmívali se mu že je „ryba Marco“. Chlapec si oblíbil adoptivního otce a často s ním vyjížděl i na rybolov. Ale na lodi se bál a nechtěl lovit ryby. Často jen tak čekal na břehu až v podvečer otec přijede s úlovkem, aby mu pomohl. Otec se z moře vracel pravidelně se západem slunce. Marko ho očekával a vyhlížel již od časného odpoledne. Sedával na staré zbořené zídce, tam kde jsou dnes včelíny na Murteru, nedaleko hřbitova. Tam kde sedával bývaly kdysi honosné antické stavby pro kratochvíli bohatých Římanů ze Zadaru a jiných starých měst na Pobřeží. V době kdy tam chodil Marco to byly už jen zídky a hromady bílých vápencových kamenů, které jakž takž ještě dávaly představu o zdejších dávných antických stavbách. Tak jak chlapec sedával na zídce a vyhlížel ve svitu zapadajícího slunce blížící se otcovu loď, často v tu podvečerní dobu od vrchu ostrova přicházel starý pastýř a s ním stádo ovcí. Doprovázel je bílý chundelatý vysoký pes.




Na obrázku nahoře je nejstarší plemeno loveckého a pasteveckého psa italský SPINONE. Jsou doklady o tom, že byl chován v této formě i v době římského imperia a i déle v antice.


Pastýř měl v jedné ruce dlouhou hůl z pokrouceného olivovníku a v druhé ruce svíral zvláštní hudební nástroj s několika strunami. Okraje nástroje se v zapadajícím slunci leskly jako pravé zlato, stejně takovou barvu měly dlouhé vlasy a vousy pastýře. Pastýř vždy přátelsky pokynul čekajícímu Markovi, ovečky obklopily pastýře a ten pak zanedlouho zmizel na cestě k městu osvícen zapadajícícm sluncem. Když Marko občas musel čekat na vracejícího se otce dlouho do večera, zastavil se pastýř u Marka. Sedl si také na zídku, a Markovi se ¨zdálo, že pastýř zpívá krásné staré a smutné písně a přitom krásně hraje na nástroj podobný malé harfě.Stádo oveček trpělivě čekalo na svého pastýře, pastevcův pes si krátil chvíli tím, že často hrabal v jednom rohu zídky. Když se Markův otec blížil na člunu již téměř za tmy ke břehu sebral se pastýř a pokračoval ve své večerní cestě do města. Marko vyrostl ve statného junáka, a stal se



Na snímku nahoře je záběr ze Sicilské krajiny, tak mohlo vypadat i stádo ovcí sv.Rocha nebo excísaře Nera.


nepostradatelným pomocníkem archeologického ústavu na pevnině v nedalekém městě Šibeniku. Vědci z tohoto ústavu dostali dávno, bude tomu již sto let, také úkol prozkoumat rozvaliny antického letoviska na ostrově Murteru. Marko to uvítal, neboť ostrov považoval za svůj domov. Vykopávky začaly od zdí hřbitova směrem ke městu. Nalezlo se zde mnoho půdorysů starých staveb,keramické nádoby a jiné nálezy, potvrdilo se i to, že zde bývalo oblíbené letovisko bohatých římských občanů, kteří sloužili na Dalmatském pobřeží. Marko si vzpomněl na své dětství a pastýře, jeho ovečky i na jeho psa. Vybral si k odkryvu místo, které tak často navštěvoval pastýřův pes.Právě v rohu, kde tak často hrabal objevil Marko několik zlatých mincí se značně poškozeným reliéfem takže, nebylo možné určit o jaké mince a z jaké doby pochází.

Nadšeně však kopal v tom místě intenzivně ještě několik dní a nakonec našel starou popraskanou amfóru plnou zachovalých mincí. Prohlížel si mince a náhle zavolal k údivu jeho spolupracovníků, kteří jej dosud považovali za hluchoněmého „to je on, to je on“!! V ruce držel několik velmi zachovalých mincí s portrétem římského císaře Nerona.




Podoba císaře Nera, který byl nadaným pěvce i básníkem, dobrým malířem i vynikajícím sportovcem - sám startoval i v řeckých olympijských hrách.

Podoba císaře na minci byla úplně shodná s tváří pastýře, kterého potkával v těchto místech ve svém dětství a jak si jej dosud pamatoval.



Markovi se tak navrátil hlas i sluch a když vzpomínal na setkání se záhadným pastýřem dovedl později mimo vyprávění svých zážitků i krásně interpretovat písně, které mu kdysi pastýř zpíval a doprovázel hrou na antickou lyru. Marek se posléze věnoval studiu doby císaře Nera jeho vzestupu i pádu, jeho útěku z Říma a údajné sebevraždě i pověstem o tom, že poté co byl císař vyhnán z Říma putoval po Dalmácii a hrál a zpíval zde jako potulný trubadur.




Odraz života a poslání pastýře je možné nalézt také v atributech křesťanského mučedníka svatého Rocha, kterému je zasvěcen shodou okolností chrám na kopci ostrova odkud každý večer přiváděl tajemný pastýř svá stáda na pobřeží moře.Ne nadarmo se také traduje, že dnešní chrám sv.Rocha kdysi býval vlastně antickým chrámem na jakési Akropoli tohoto ostrova, ale o tom nám řeknou jistě víc výzkumy archeologů v budoucnu.







Káva byla dopita a mě ihned napadlo, že zítra navštívíme místa o kterých starý rybář dnes vyprávěl.



Poděkovali jsme za vyprávění a plni dojmů jsem se vraceli ztemnělou krajinou domů. Jako naschvál západ slunce zlatými paprsky osvítil právě jen chrám sv.Rocha nad ostrovem.


Dole sv.Roch s atributy na obraze z 19.století.




obsah: Copyright © 2008 Jíří Antonín Votýpka ; redakční systém: Copyright © 2008 Yotto.cz