JA.WEBZDARMA.CZ - Texty - Na památku českým hrdinům - Heydrichiáda
Na památku českým hrdinům - Heydrichiáda
Naposledy upraveno: 31.05.2009 19:08:30

Období Heydrichiády se mě osobně dotýká ve dvou rovinách.


Všechny fotografie Jan A.J.Votýpka,
http://lovybezezbrane.estranky.cz/



Jde jednak o vzpomnínky a vyprávění mého otce Antonína Votýpky, zámečníka z Prahy Vinohrad. Ten byl zasažen německou okupací několikrát. Jednak musel jako narozený v roce 1921 na nucené práce do Nacistické říše.Zde pracoval jako zámečník v Ulmu a na vlastní kůži si užil četné zničující nálety na Německo.



Utekl, vyvázl se zdravou kůží. Též při atentátu na generála R.Heydricha v roce
1942 mu hrozilo jisté nebezpečí. A kupodivu od koho? V Římské ulici v Praze na Vihoradech bylo divadlo pana Skupy, tvůrce Hurvínka a Spejbla. Naši měli tehdy nedaleko zámečnickou dílnu v Humboltově ulici, dnes ulice Budečská. Pan Skupa často objednával různé zámečnické a stavební práce v naší dílně. Právě v době kdy pracoval můj otec u pana Skupy v divadle došlo k atentátu na zastupjícího protektora. Otec se to dozvěděl velmi brzy a tak to také sdělil s radostí a nadšením panu Skupovi v domnění, že jde o solidárního Čecha.



Pan Skupa nic neříkal, divil se. Když otec odešel domů volal pan Skupa otci mého otce a sdělil mému dědovi, že po informaci jeho syna o atentátu volal na Gestapo. Tam mu potvrdili, že k atentátu došlo. Pan Skupa sdělil, že můj otec měl štěstí, že by jej jinak obvinil z nepřátelské propagandy. V té době ještě nestačilo oznámení, že někdo má radost z atentátu k zatčení a popravě. To se však změnilo během několika dnů.Tak mám na toho tvůrce Hurvínka a Spejbla špatné vzpomínky. Buhužel udavačství v době nacistické okupace jen květlo.Otec mi též vyprávěl o mladém cyklistovi, který bydlel vedle v domě a chodil si do dílny k dědovi seřizovat a opravovat jízdní kolo. Jeho kamarád jej udal za schvalování atentátu, tentokrát se jednalo o nepodařený atentát na Adolfa Hitlera a zmíněný cyklista byl druhý den zatčen a nacisty popraven za tři měsíce v Praze na Pankráci.Jméno jsem si nepamatoval.Domnívám se že se jednalo o čtyřiadvacetiletého cyklistu Slavie Jaroslava Vojtěchovského.




Vlevo popravený cyklista Jaroslav Votěchovský z Prahy Vinohrad.

Heydrichiáda byla pro mě zajímavá a v mých očích byli parašutisté, kteří se atentátu účastnili hrdinové. Již jako dospělý jsem shlédl film Atentát.



Druhá má osobní a neblahá zkušenost se týká mého abiturientského studia na Střední zdravotní škole v Praze 1 na Alšově nábřeží. Nastoupil jsem do školy ještě jako voják základní služby v ČSA. Musel jsem si doplnit zkoušky za dobu od září do ledna a za třídního jsem měl profesora L. Vaňka. Ve třídě jsem se seznámil s Milanem Eberlem, který nastoupil do školy, byť byl srdcem výtvarník a ne zdravotník, ale studium mu pomohlo k tomu, aby nemusel na vojnu.Jeho děda, byl ve Svazu protifašistických bojovníků. V tomto spolku byl také profesor Vaněk náš třídní učitel a vyučující biochemie.




Profesor biochemie třídní Ladislav Vaněk (Jindra) učitel abiturientské třídy zdravotních laborantů na maturitním plese v roce 1971

O tom bylo známo, že byl významným člověkem, který vystupoval při přípravě atentátu na Heydricha, v sokolské skupině Jindra. Spolužák Milan mě upozornil, že právě ve svazu mají pochybnosti a diskusi o úloze Jindry v atentátu. Dokonce jej někdo považoval za udavače po jeho zatčení gestapem v září 1942 a toho, kdo prozradil řadu lidí kteří poté protektorát nepřežili. Nevěnoval jsem tomu tehdy pozornost. Jen na předposledním třídním srazu, kde jsem byl, to bylo nejméně před 15 lety, kde byl přítomen i stařičký profesor L. Vaněk jsem přinesl jedno číslo Časopisu lékařů českých, kde profesor soudního lékařství popisoval ostatky parašutistů, které jsou ve sbírkách Anatomického ústavu na Albertově. Zde jsem četl první písemnou zmínku o možné neblahé úloze Jindry při atentátu.Ukazoval jsem časopis kamarádovi, ale ten se ničemu nedivil. Letos nedávno se na mě obrátil jiný spolužák ze třídy se zjištěním, že mohl být náš třídní neblaze prosnulý Vaněk Jindra, který hrál velmi zvláštní a asi nebezpečnou úlohu v kontaktu s odbojáři,exilovou čs.vládou a Gestapem. L.Vaněk jako jediný přežil z celé odbojové sokolské skupiny Jindra.Upozornil mě na články,i já našel na Internetu další a bylo mi všechno skoro jasné jasné. Na konci života vnášel pan Vaněk do situace velký chaos, který vznikal jeho fabulací. Do situace vnáší další chaos i jeho spolupráce s StB.V této souvislosti jsem si také vzpoměl na okolnosti udělení jedinné dvojky z chování za celé mé studium.Náš třídní L.Vaněk nám jí nemylosrdně udělit za to, když jsme se nezúčastnili po normalizaci první dobrovolné Husákovi pracovní soboty. Dnes mi je jeho tvrdý postup již čitelnější.Podobné zkušenosti mají v jiných situacích i moji spolužáci.

http://www.cs-magazin.com/template/print.php?article=articles/cs090405.htm


Jsem moc rád, že konečně po šedesátisedmi letech je v Praze postaven pomník oněm statečným čs.vojákům a vlastně všem těm, kteří zaplatili životem za nezbytné odstranění katana českého lidu ambiciozního R .Heydricha. Vždyt právě tento člověk měl plány jak účinně germanizovat české obyvatelstvo.Část ho měla být likvidována, část odsunuta za Kavkaz, kde měli pracoval jako otroci.Podle mého byl atentát nezbytná akce, kterou prosadil čs.president v exilu pan Dr.E.Beneš, největší náš státník, pro záchranu poválečného Československa. Vždyť uvažte. Slovensko se ihned přidalo k Hitlerovi, naši Sudeťáci též. Pahýl Československa byl podle mezinárodních smluv posvěcen až do roku 1945. Protektorátní vláda pod vedením E.Háchy neuposlechla příkazu dr.Beneše z Londýna a nevzdala se protektorátní vlády. Naopak připravovala demnostrativní projev přísahy věrnosti Třetí říši a utužení státního svazku s říší. To by znamenalo, že by po válce nemohla být obnovena Čs.republika a její území by bylo přičleněno vítězným mocnostem. Námitky, že se jednalo o zbytečné oběti neobstojí. Bez nich by náš stát již nebyl.



Atentátníci rotmistři Jan Kubiš a Josef Gabčík

Slyším i dnes námitky proč se ten pomník vůbec staví, proč je takový jaký je. Podle mého je to nejoriginálnější pomník Prahy poslední doby. Vynikající symbolika, realistické provedení i umístění.Myslím že by podstavec by mohl být kamenný monolit. Opravdu nejlepší dílo poslední doby. Jen je škoda, že na úpatí pomníku není podrobné vysvětlení významu činu našich vojáků a nejsou zde uvedena čitelně jejich jména.
Autory pomníku jsou David Moješčík, Michal Šmeral, Miroslava Tůmová a Jiří Gulbis. Podstavec je z ocelové konstrukce, s povrchem ze silného plechu. Sochy v životní velikosti na temeni konstruce jsou z bronzu v realistickém pojetí.
Díky tvůrcům a těm co umožnili stavbu pomníku.
Váš Jiří Ant.Votýpka, 28.5.2009.
obsah: Copyright © 2008 Jíří Antonín Votýpka ; redakční systém: Copyright © 2008 Yotto.cz