JA.WEBZDARMA.CZ - Texty - Králík divoký a vřesoviště
Králík divoký a vřesoviště
Naposledy upraveno: 14.02.2009 21:31:54

(2.opravená a doplněná verze,3.8.2004)
Jiří Antonín Votýpka,Praha


Krásná hora.
Mezi opuštěnými lomy pterozoických vyvřelin na severním okraji Prahy mezi obcemi Suchdol,Roztoky a Únětice se na suché jižní stráni rozkládá staré vřesoviště. Místní název „Krásná hora“ je odvozen od kvetoucích koberců rostlin vřesu obecného (Calluna vulgaris). Ve vrcholícím létě zde vykvétá více než tisíc keříků vřesu na kamenitém suchém podkladu pod borovým remízkem a nad hlavní cestou přírodní rezervace Tiché údolí. Toto ještě nedávno ovcemi a hovězím dobytkem vypásané území zarůstá pozvolna v dolní vlhčí části keři růže šípkové(Rosa canina), slivoně trnky(Prinus spinosa ), semenáčky břízy bělokoré(Betula pendula) a dubu zimního (Quercus petraea ).V horní,suší části stráně rostou mezi polštáři vřesu, mimo již jmenované druhy dřevin suchomilné byliny, travina smilka tuhá(Nardus stricta),nápadné keříky máčky ladní (Eryngium campestre) a řada dalších suchomilných rostlin. Rozloha vřesoviště je odhadem desettisíc čtverečních metrů.Na jižních skalnatých svazích v okolí Krásné hory lze nalézt další místa s vřesem.Dokonce i na protilehlých svazích Tichého údolí lze místy objevit ojedinělé rostliny vřesu.



Podloží vřesoviště
Podložím lokality jsou křemičité buližníkové vyvřeliny a starohorní břidlice.Místy se vyskytující druhohorní usazeniny jsou překryté vrstvami písku s navátými čtvrtohorními sprášeni.Skladba podkladu v kombinaci s častými a intenzivními severozápadními větry a prudkými srážkami se podílely na ochuzení půdy o humus a usnadnily tak růst vřesu na popisované lokalitě.Výsadba borového remízku na vrcholu stráně,založení sadu a zemědělské využívání polí nad strání pak následně působí opačně a může vést k likvidaci vřesoviště.Tím spíše, že prostor již není využit k pastvě a nedochází tak k přirozené obnově vřesu a k redukci náletových dřevin a křovin na vřesovišti.Také půdní podmínky výhodné pro růst vřesu se patrně zhoršují. Při několika odběrech půdy u trsů vřesu z hloubky deseti centimetrů jsem zjistil že výluh ze vzorku půdy v destilované vodě má hodnotu pH 4,7 na vrcholu stráně. Směrem k úpatí se hodnota pH vzorků postupně zvyšuje tak,že u okrajových keřů dosahuje hodnoty pH již jen 5,4.

Pomoc ochranářů
Díky periodické péči ochranářů (projekt a grant Mgr.D.Fischera z Přírodovědecké fakulty UK)jsou v lokalitě odstraňovány náletové dřeviny.Před několika léty území prošlo očistou snad přirozeného požáru, který významně přispěl k obnově vřesoviště.Nicméně je jisté, že některé keře jsou již nejméně dvacet let staré a tedy na hranici své existence. Úhynem vřesu v okrajích lokality by se otevřel prostor pro zarůstání což by bylo přímým ohrožením snad původního vřesoviště v těsné blízkosti Prahy.

Někteří živočichové na vřesovišti
K vyhlášení přírodní rezervace v Tichém údolí nejvíce přispěl zdejší výskyt ještěrky zelené(Lacerta viridis) na jižních skalnatých stráních, v místech kde je právě zmíněné vřesoviště. Vřesoviště a jeho okolí je oblíbeným místem zdejších myslivců.Otevřený přehledný svah s nízkým porostem umožnil již nejednou pohodlné hodnocení a bezpečný odlov srnčí zvěře (Capreolus capreolus)v době kdy již okolí má beznadějně přerostlý kryt. Vřesová stráň je ze dvou stran obklopena opuštěnými lomy. Tento prostor vždy lákal lišku(Vulpes vulpes).Mnoho úlovků lišek pochází právě odsud. Dostatek hmyzu na jižním svahu je nejen podmínkou pro přežití místní populace zmíněné ještěrky zelené, ale i vítaným zpestřením jídelníčku bažantů(Phasianus colchicus).Bezprostředně na stráni s vřesovištěm byl při čekané a při mysliveckých pochůzkách mimo již uvedené druhy zaznamenán výskyt následujících živočichů. Sojka obecná (Garrulus glandarius) straka(Pica pica) jestřáb lesní (Accipiter gentilis),ťuhýk obecný (Lanius collurio),holub hřivnáč (Columba palumbus)kos černý (Turdus merula).Občas navštíví stráň zajíc polní (Lepus europaeus).Při úpatí stráně je doložen výskyt krtka obecného( Talpa europaea) a tchoře tmavého (Putorius putorius) blízko cesty a Únětického potoka.O druhovém zastoupení plazů a hmyzu nemohu informovat.

Králík divoký na vřesovišti.
Písčitý podklad, prohřátá stráň a bezpečný přehledný teren byly jistě předpoklady pro vznik několika kolonií králíka divokého (Oryctolagus cuniculus) ve vřesovišti. Po celá desítiletí zde byl králík loven.Většinou od srpna do konce roku.Po několikrát se opakujících epidemiích myxomatózy(Leporipoxvirus)od roku 1956,hlavně však v posledních dvaceti letech a po promoření kokcidiózou (Eimeria sp.) se radikálně snížil stav králíků nejen zde. Ne v poslednířadě decimoval stavy králíků odlov malorážkami v kombinaci s nenasytnými lovci po roce 1989.Poslední úlovky na zmíněném vřesovišti jsme zaznamenali při společných honech v zimě roku 1990. Od té doby byli králíci ojediněle spatřeni v nedaleké rokli pod rekultivovanou skládkou. Byli to poslední králíci v 1500 hektarovém revíru vůbec. Doba,kdy vřesoviště bylo provrtáno norami králíků přinášela oboustranný prospěch jak početným členům králičí kolonie tak i vřesovišti.Přehledný terén posloužil k většímu bezpečí před šelmami i před dravci.Teritorium králíka je omezeno na nejbližší okolí nor tj. na území s průměrem cca 300-500 m.V bezprostředním okolí nor spásá byliny a semenáče křovin i dřevin bez velkého výběru.Předpokládám,že s jistou výhodou okusuje i větvičky vřesu, které jsou zdrojem dietetických bránících zažívacím potížím.Stálým okusováním vždyzelených keříků vřesu nutí vřes k odnožování a tím udržuje vřesoviště prakticky nesmrtelné.Jak uvádí D.Dobrylovská (Živa 3/2001) jsou keříky vřesu krátkověké , bez stimulace okusem nepřežijí více než 25 let.

Myslivci odchovávají a vypouštějí králíka divokého
Místní myslivecké sdružení Hubertus Roztoky u Prahy za spolupráce s městským úřadem v Roztokách vypustilo v roce 2000 nedaleko vřesoviště tři desítky divokých králíků z vlastního odchovu.Místo vypuštění králíků bylo 150 metrů od vřesoviště. Konkrétně to byl neudržovaný ovocný sad, který sousedí s s remízkem a s roklí, kde se malá populace divokých králíků se udržela nejdéle.Díky zdejším myslivcům se podařilo vrátit do chráněného území další druh dříve zde hojný.Pobytové stopy i přímé porovnání nám potvrdily,že řada z vysazených králíků se rychle přesunula na jižní stráně s vřesovištěm do míst původního výskytu divokých králíků. Dnes se zde již nepasou stáda ovcí,koz,krav a koní.Ještě před deseti lety zde bylo možné vidět uvázané býčky a stádo volně se potulujících ovcí. Přinášelo to i jisté konflikty mezi myslivci a chovateli, především proto, že ovce rychle zjistily, kde se přikrmuje zvěř a uměly toho náležitě využít. Nebylo vzácností,že ovce ležíce v zásypech pro bažanty vyhlížely myslivce až naplní senem krmelce a jádrem korýtka, aby se do sytosti nakrmily.Především ovce však pomáhaly při spásání náletových semenáčků dřevin a konkurenčního porostu. Keříky vřesu se již nesbírají na zátop, zdejší stařina se již nevypaluje a tak zůstává ochrana vřesoviště v rukou ochranářů .Králík divoký může být při dostatečném pomnožení přirozeným a vytrvalým pomocníkem v úsilí o zachování původního vřesoviště i v Tichém údolí.
obsah: Copyright © 2008 Jíří Antonín Votýpka ; redakční systém: Copyright © 2008 Yotto.cz