JA.WEBZDARMA.CZ - Texty - Suchdolské rybníky-úžasný svět Slovanů 1.
Suchdolské rybníky-úžasný svět Slovanů 1.
Naposledy upraveno: 17.01.2012 18:09:11

Úžasný svět dávných Slovanů.




S U C H D O L S K É
R Y B N Í K Y 5.století.

Dějepisné temno na mé základní škole.

Dějepis jsem měl celkem rád. Smůlu jsem měl asi na učitele tohoto předmětu. Na základní škole to bylo přímo zoufalství. Z tohoto období mi zbyla jen vzpomínka na to, že vladaři stále víc utlačovali podané, a že daně stále rostly. Byla padesátá léta. Dnes v šedesáti letech bych dokonce dal této základní poučce z mých hodin dějepisu za pravdu. Strana,nebo strany, monarchie, nebo demokracie. Všichni se vejdou do jednoho pytle.




Většinou jsem při hodinách dějepisu v poslední lavici odpočíval pod otevřeným dvojlistem novin. V posledních ročnících devítileté školy jsme dostali zcela zvláštního učitele.Ten dějepis vůbec nevykládal, řekl nám: když nás zajímá dějepis tak si o tom máme něco přečístz učebnice doma.Pan učitel však dokonale upoutal pozornost adolescentů napínavým, dokonale zvládnutým vyprávěním o panu Hulótovi a jeho výletu do snad čtyřrozměrného světa. Třída seděla poslouchala i když již dávno zvonilo a byla přestávka. Klasifikace probíhala tak, že se vyučující zeptal žáků jakou by chtěli známku. Ke zděšení všech pak bez mrknutí oka napsal tuto známku přímo na vysvědčení. Zajímavé bylo, že většina žáků se ohodnotila ne na jedničku, ale na dvojku.
Střední škola ve výuce dějin selhala pro neschopnost odborníků zaujmout a učituž úplně.





Na střední škole jsme měli dokonce doktorku historie, ale ta nevládla ani hlasem, ani neměla potřebnou autoritu. Vykládala látku i ve třídě kde nebylo slyšet slova, nervózně při hodině na stolku stálým ťukáním s křídou v ruce rozdrtila pěkný balíček kříd, tak že katedra byla celá bílá. O dějepisu jsme se však nedozvěděli vůbec nic.Alespoň já.

Rodinná škola ,láska k dějinám a umění.

Můj otec, který byl jen vyučeným řezníkem a zámečníkem doslova dějiny milovat. Stejně tak obrazy, sochy, umělecké výkovky a publikace o dějinách. Sám prožil celou okupaci Němců u nás a byl i nasazen na nucené práce do Reichu. Dějiny druhé světové války znal dobře. Jeho otec, můj děda ,zase prošel celou 1.světovou válkou, až na zranění od střepiny šrapneru zcela zdráv. První světová válka byla pro mě pojem. Vždy když k nám přišel zmíněný děda i otec od matky museli mi stále a podrobně povídat o válce a ukazovat jizvy po zraněních.Barvitě jsem si tu dobu představoval,



Místo kde byly v 5.-7.století na Suchdole rybníky

U dědy v rozsáhlé knihovně jsem nalezl dva díly velké knihy o první světové válce. To byla moje nejoblíbenější kniha při návštěvě dědova bytu. Když děda zemřel jeho děti a jejich děti rozebírali vše co po dědovi zbylo. Já měl zájem právě o ty dvě krásné knihy o historii první světové války. Ale neuspěl jsem. Když starší sestřenice zjistila, že mám zájem právě o tuto knihu zpozorněla a chtěla jí z neznámé příčiny také. Děda mimo jiných měl ještě další krásné knihy. Mě zajímalo i šest svazků Palackého Dějin národa českého s krásnou vazbou, kde uprostřed se skvěla zlatá česká královská koruna. Když to sestřenice viděla, že se chystám vzít si uvedené knihy, začala se hádat. Já jsem nechtěl ustoupit, neboť děda za jeho života mi říkal, že to jsou moje knihy. Rozhodli to rodiče, kteří se dělili o cennější věci z dědictví. Tak chtě- nechtě musel jsem se rozhodnout pro jedno, nebo druhé. S těžkým srdcem jsem přenechal světovou válku sestřenici (chtěl bych vědět co s ní dělala-asi jí nejspíš prodala) a nechal jsem si těch 6 svazků krásných českých dějin.Ta kniha se pak léta stala velmi oblíbenou mojí četbou.Shodou okolností po sňatku s mojí ženou Yvonnou jsme dostali po jejím dědovi dalších 6 svazků modernějšího vydání Palackého dějin. Také krásné vydání oblíbeného autora. Tak shodou okolností z vakua dějepisné nevzdělanosti a přitom touze po historii jsem se ve volných chvílích již jako muž zralého věku a tím spíše jako kmet věnoval krásným fantaziím o bájném dávném věku našeho obyvatelstva.





Místo největšího slovanského sídliště dnes ničí výstavba silnice do Roztok. Zde bylo až 900 polozemnic z 5.století - možná ležení tábora zamotného a tajemného Sáma.


Kam patřím já a moje rodina?

Rodem pocházím jako směs rodu Čelikovských po otci matky z Polska, po matce mé matky z Posázaví a po dědovi z otcovi strany pak ze středních Čech od Kolína. A ze strany matky otce pocházíme z rodu Neipperger z Německo-Švýcarského pomezí.Typy v našem rodě jsou různé, zdá se dokonce i vyvážené, polovina je modrookých blonďáků cca „Poláků“, polovina brunetů a tmavých vlasů i očí spíše slovanského typu.Díky původu i vzhledu, ale i podle nátury mám blízko ke Slovanům. Měl jsem tu výhodu, že jsem se narodil uprostřed Prahy a většinu z archeologických i historických nalezišť v Praze a okolí považuji za svůj domov. Navíc od tří let žijeme ve volných chvílích v archeologicky bohatém prostředí Suchdola,Roztok,Žalova,Únětic,Horoměřic a Sedlce. Bylo zde mnoho nálezů zde kolem naší zahrady, někdy i na ní. Kroniky, historie, vyprávění atd.to vše formovalo můj vztah k dějinám příchodu Slovanů do Čech. Zrovna v tomto období schází ve starší literatuře přímé písemné doklady o životě tehdejších obyvatel naší krajiny.Nicméně nové výzkumy již nalezly řadu dokladů i pro toto období .





I dnes je místo slovanského sídliště krásné a lákavé.Vpravo Vltava s bývalým brodem ,na protějším břehu vysoké hradiště Zámky,vlevo skály a suchdolská plošina s rybníky.

Mám radost, že období příchodu Slovanů nebylo období „pravěku“ jak se snaží některé německé tendenční práce tvrdit. Doba pod politickým vlivem Ruska v naší zemi(1945-1989) pomáhala výzkumu slovanských lokalit. Dnes se bohužel zdá že nastal opačný trend. Hodně prostředků, jde do výzkumů které i zde mají prokázat rozhodující význam "vyspělejší" germánské a francké kultury.




Pravdu však dlouhodobě neumlčí jakékoliv finanční podpory.Objektivnost a pravda musí být vždy zachována, především v historii, která je křehkým pravděpodobným odrazem někdejšícho života.
Snaha vzdělávat vlastní děti v historii selhala u nás nejspíš pro naši zaneprádněnost a pro jejich pubertu.
Vychovávali jsme 5 vlastních dětí, když dorůstaly bláhově jsem pro ně pořádal výlety na místa kde žili bájní Slované a první Přemyslovci. Bláhové to bylo, že právě věk puberty vzbuzuje mezi dětmi zájem o zcela něco jiného. A tak po několika výletech nekonec skončili před Národopisným museem v Praze.
Nicméně stačili jsme navštívit Budeč,Levý Hradec,Únětice,Horoměřice,Tuchoměřice,Černý Vůl,Tetín,Vyšehrad,Hradčany,Sedlec,Roztoky,Kazín,Žalov.

Ve zbytku života doháním zabedbané

Nyní jako kmet s několika dospělými dětmi a jejich partnery objíždíme další místa té krásné Slovanské historie.Moji pozornost přitahují opakované archeologické vykopávky nejrozsáhlejšího sídliště Slovanů v Čechách z 5-6.století v Roztokách.



(Pořad o sídlišti z roku 2007 Zdeňka Vališe
http://www.radio.cz/ cz/clanek/86875
(ve vyhledávači napiš název článku:
Téma měsíce: Záhadné sídliště starých Slovanů u Prahy
Dole foto Z.Vališe z posledních vykopávek 2007






Další letos navštívenou památkou bylo Tursko. Je to bájné místo bitvy Čechů s Lúčany, Stadice kde pobýval bájný první přemyslovec Přemysl oráč ,atd. Zajímám se o tuto dobu stále více neboť chci psát i o historii Suchdolských rybníků patrně právě z této doby.Tak jsem znovu objevil úžasný svět našich předků „Bájný svět Slovanů“




V jednotlivých článcích, které zde uveřejním zmíním své představy, nálezy a vše čím bych mohl ještě přispět k krásné historii v našich zemích,podle toho co jsem slyšel od suchdolského kronikáře i od svých rodičů.




Budu doplňovat o konkrétní nálezy.



leden 2012:
***Oznámení Archeologického ústavu AV ČR

Právě minulá intenzivní výstavba vedla současné archeology k představě, že zdejší archeologický potenciál je již vyčerpán a že lze jen stěží očekávat významnější objevy.
V druhé polovině loňského roku prováděl Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i. záchranný archeologický výzkum, jehož investorem bylo Kanadské velvyslanectví, a ve spolupráci se společností Archeo Pro o.p.s. záchranný archeologický výzkum v Papírenské ulici, jehož objednavatelem byl Ústav organické chemie a biochemie AV ČR. Oba výzkumy přinesly nad očekávání dobré výsledky a významně přispěly k poznání dávné minulosti Prahy. V Papírenské ulici bylo na ploše 410 m2 zjištěno osídlení již z 5. tisíciletí př. n. l. a náleželo nositelům kultury s lineární keramikou a následně nositeli kultury s vypíchanou keramikou. Na zkoumané ploše byla identifikována mocná kulturní vrstva a velké množství zásobních jam. Kromě keramických fragmentů byl objeven početný soubor štípaných nástrojů, jejichž provenience přesahuje hranice našeho území. Kromě v Čechách běžně se vyskytujících surovin, jsou zastoupeny silicity bavorské, polské a moravské. Mezi méně zastoupené artefakty patří fragmenty sekeromlatů a seker, kamenná drtidla a unikátní keramický šperk – závěsek ve tvaru mušle.
Další osídlení na zkoumané ploše osídlena lze datovat až do 2. století před naším letopočtem a lez jej přičíst Keltům. Z té doby pochází tři zahloubené stavby – polozemnice, pozůstatky ohrad a plotů, zahloubené sídlištní jámy a mocná kulturní vrstva. Vedle četného keramického materiálu je nutné zmínit sérii tkalcovských závaží, několik fragmentů železných spon, či zlomky náramků z nejrůznějších druhů materiálu (sklo, bronz, keramika, švartna).
Nejvýraznější osídlení je doloženo pro dobu římskou, tj. v období kdy na našem území sídlily germánské kmeny. Nejvýznamnější archeologickou situací z této doby je mocné, silně stratifikované kulturní souvrství, které je pozůstatkem vývoje lokality v 1. a 2. století n. l. V celé zkoumané ploše byla dále zachycena více jak desítka zahloubených staveb – chat, tisíce kůlových a tyčových jamek – pozůstatků nadzemních konstrukcí a interiérů domů, nejrůznější sídlištní zahloubené objekty, baterie tří železářských pecí a pec na zpracování vápna, později reparovaná na pec chlebovou. Artefakty tvoří ucelený soubor předmětů typických pro sídelní areál tohoto typu. Keramický materiál je zastoupen fragmenty nádob, závažími, přesleny a mazanicí – pozůstatku po výmazu stěn domů. Spektrum tehdejší stravy vykresluje početný osteologický materiál. Rozpoznány byly kosti hovězího a vepřového dobytka, kosti ovce a kozy a doklady konzumace ryb a říčních škeblí. Z kostí je vyrobena i série vlasových jehlic. Artefakty vyrobené z barevných kovů representuje vysoký počet spon a v neposlední řadě i nejrůznějších slitků a fragmentů bronzu. Zachyceny byly vedle velkého množství železářské strusky i dva železné nože, které ve spojení s identifikovanými pecemi dokládají intenzitu železářské výroby. Z drobnějších nálezů nelze nezmínit několik korálků ze skla a jantaru, a dva fragmenty kvalitní keramiky římsko-provinciálního původu.
Druhá zkoumaná plocha se nachází v ulici Ve struhách, kde v září a říjnu 2011 proběhl pod vedením Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. záchranný archeologický výzkum na parcele č. p. 95. Na pozemku byly zkoumány na ploše 450 m2 doklady kontinuálního osídlení sahajícího od neolitického období až po raný středověk. S určitou nadsázkou je možné konstatovat, že zde archeologové měli možnost prozkoumat osídlení tellového charakteru. Tell (sídlištní pahorek) charakterizuje silné sídlištní souvrství, které vzniká v důsledku dlouhodobého hromadění pozůstatků lidské činnosti. Tell je charakteristický především pro oblast Blízkého východu, v našem prostředí je zcela výjimečný. Mocnost kulturního souvrství v ulici Ve struhách dosahuje až 190 cm a naplňuje podstatu tohoto termínu více než dostatečně. Tato skutečnost je v rámci české archeologie zcela výjimečná.
Na lokalitě je doloženo předběžně nejméně pět hlavních chronologických fází osídlení, které jsou zastoupeny různými úrovněmi zahloubených objektů. Pokrývají neolitické (kultury s lineární a vypíchanou keramikou) a eneolitické období (jordanovská či michelsberská kultura), dobu bronzovou (knovízská kultura, především ve štítarské fázi) a dobu železnou (bylanská kultura). Nálezy keramiky z laténského a římského období, které byly roztroušeny ve svrchních partiích kulturního souvrství, napovídají, že zde tehdejší lidé také sídlili, ale při pozdějších terénních úpravách byly doklady osídlení zničeny.
Během výzkumu byly nejčastěji zachyceny pozůstatky dřevěných konstrukcí domů (kůlové jámy a jamky a základové žlábky) a jejich zahloubené interiéry. Dále byly prozkoumány zásobnice, různě velké odpadní jámy a otopná zařízení související s obydlími. Objeveny byly i doklady pohřbívání. Dva žárové hroby uložené v keramických urnách lze předběžně datovat do štítarské fáze knovízské kultury. Nádoby byly vyjmuty in situ a nyní čekají na analýzu jejich obsahu. S žárovým pohřbíváním může rovněž souviset i kamenná destrukce o nepravidelném oválném průměru, jejíž význam dosud není přesně určen.
Pravděpodobně nejvýznamnější nález představuje soustava linií, které jsou interpretovány jako doklady po orbě. Celkem ubenečse podařilo identifikovat čtyři nepravidelné paralelní brázdy (šířka linií 8–10 cm a maximální hloubka 8 cm) v celkové délce 9 metrů. Předběžně lze vznik brázd datovat do starší fáze eneolitického období (cca 3800 až 3500 př. n. l.). Nejstarší doklady používání háků a jednoduchých pluhů se v Evropě objevují v přibližně stejné době (kolem 4000 př. n. l.). Zpravidla se jedná o tzv. křížovou orbu, avšak vyskytují se i případy jednoduchých paralelních linií, především pod mohylami. V tomto případě hovoříme o tzv. rituální orbě. Výjimečnost nálezu z Bubenče tkví ve skutečnosti, že nalezené paralelní linie (brázdy) pravděpodobně nelze pokládat za rituální orbu. Jednalo by se o nejstarší doklad pole na našem území.

Nálezy z obou zkoumaných ploch se navzájem doplňují a pokrývají celé pravěké období od nejstarších zemědělců po germánské kmeny po přelomu letopočtu. Jejich detailní vyhodnocení je otázkou nejbližšího období. Na archeology čeká dvě stě beden artefaktů a více než tuna půdních vzorků pro přírodovědné rozbory. Oba archeologické výzkumy prokázaly, že naleziště v Bubenči představuje v našem prostředí zcela mimořádný typ lokality. Zároveň se ukázalo, že stále ještě zbývají jeho neporušené části, které mohou být zkoumány moderními archeologickými metodami. Ochrana jeho zbývajících částí by se měla stát důležitým úkolem nejen Archeologického ústavu.
obsah: Copyright © 2008 Jíří Antonín Votýpka ; redakční systém: Copyright © 2008 Yotto.cz