JA.WEBZDARMA.CZ - Texty - Pravěký a historický Suchdol krajina mého dětství
Pravěký a historický Suchdol krajina mého dětství
Naposledy upraveno: 30.05.2010 15:58:43

Měl jsem štěstí.

To, že jsem se dostal od svých útlých let do krásné krajiny na severník okraji Prahy byla zásluha mého dědy, mého otce a i vzdálených příbuzných, kteří v Suchdole u Prahy bydlili.Můj děda měl tři děti, dva syny a jednu dceru. Byl drobným živnostníkem, lépe řemeslníkem a celý život vlastnil prosperující záměčnictví v Praze Vinohradech.Všem dětem rovným dílem koupil v okolí tehdejší Prahy pozemek – zahradu a pak společnými silami na nich vystavěli letní chaty. Sám vlastnil krásnou zahradu na Pankrácké pláni.Můj otec dostal zahradu na konci obce Suchdol.Byla to vlastně půl zahrady bývalého majitele velké restaurace v Divoké Šárce. Jeho snem bylo zde také vystavět zájezdní restauraci.Doba jeho plánům nepřála. Byly padesátá léta, v obci bylo mnoho zkomírajících hospod. Pan Buňata tak se jmenoval původní majitel naší zahrady, se rozhodl ustoupit od původního záměru a vybudovat na pozmeku ovocnou zahradu. Hodně se nadřel než na pozemek navozil dostatek úrodné půdy, neboť podloží byl samý písek a obrázky jak na dně řeky. Vykopal 14 m hlubokou studnu, vysadil ovocné stromy samé vysokokmeny. V rohu zahrady vybudoval zděný zahradní domek v němž nakonec udřen zemřel.


Po jeho smrti jeho žena a syn lesní inženýr prodali za poměrně slušnou částku rohovou parcelu s více jak 500 čtverečními metry mému dědovi. Ten jí pak v roce 1952 věnoval mému otci. Zahrada se stala pro mého otce doživotním koníčkem.Stal se z něj široko daleko známý úspěšný ovocnář, jak on říkal pomolog.Ze všech knih měl nejraději pomologie,a odbornou botanickou litaraturu. To mu vydrželo až do smrti. Činným zahradníkem byl do svých 86.let a naposledy pracoval na zahradě – a to opravdu pracoval jen tři měsíce před smrtí.


I na smrtelném, lůžku ne zahradu nezapomínal, den před smrtí, ještě podrobně rozdělil úlohy, kdo a jak má co na zahradě dělat.Když odešel,poněkud zpustla ta jeho chlouba. Ale jaksi ze záhrobí řídí naše pohnutky a činy, které vždy směřují k péči o zahradě. Tak jsme se pustili s jeho pomocí do rekontrukce zahrady, výsadbě nových stromů, úprav, zlepšení.



Nyní tak chceme s manželkou dokonce dožít, pokud se nám zde podaří postavit něco v čem bychom mohli přečkat i zimu.

No nic to byl jen úvod k tomu hlavnímu.

Na té zmíněné otcově zahradě jsem vlastně vyrůstal. Nejen o prázdninách.V každé volné chvíli byl otec na zahradě. Vzpomínám si, že ještě jako předškolák jsem jezdil s otcem na jeho motorce na zahradě.Nedosáhl jsem ani na stupačky a tak jsem měl vnitřní kotníky často popálené od výfuku. Vzpomínám na strašné kočičí hlavy na Klárově, kde jsem měl co děla abych se udržel na sedadle za otcem.Jako Pražák jsem se stále pral s místními „venkovskými“ kluky, kteří mi moji příslušnost k Praze nedarovali. Nic od prvních bojů s místními rošťáky jsem pomalu přešel k pěstování všeho možného zvířectva v otcových králíkárnách, hobubníku i kurníku.Pak jsem zas dělal po celé zahradě k nelivosti otce záhony a pěstoval vše možné.Od skalniček po zeleninu a i o exitické druhy.Otec namítal ,že pod ovocné stromy záhony nepatří.Měl i neměl pravdu. Jinak mě vždy bavilo zedničení, výstavba a betonáž.Tak jsem otci pomáhal při přestavbě původní malé chaty, plotu, septiku, záchodu atd. Při výkopech jsme několikrát narazil na zajímavé věci. Jednou to byla dribná keramická hračka kterou jsem našel i jako voják na stavbě kasáren v Rajhradském klášteře. Otcův kolega z práce dokonce na blízkém poli sbíral podle něj pravěké pazourky a podobné věci. Když jsem našel kovový artefakt kovaný pro neznámý účel , ne nepodobný hřivně vzpoměl jsem si na dobu když jsem byl ještě velmi malý. Vždy když jsme přijeli autobusem na Suchdol táhl jsem rodiče do nedaleké cukrárny.Krásné s mramorovými stolečky a se samými dobrotami. Pak nás čekala cesta na zahradu. Z každé ze dvou hospod jsem musel vypít jednu limonádu. I tak to neměli rodiče se mnou jednoduché. Coural jsem se, pořád jsem se na něco ptal a velmi lehce jsem se dával do hovoru s místními. Většinou to bývali šediví kmeti nebo stejně mladé babičky. Tak mě jedou zaula neznámá krásná rostlina pnoucí se naplotě jedné zahrady. Prášící zelené šišky mě zcela fascinovali. Chtěl jsem si nějakou utrnout. Ze zahrady přišel vysoký starý, šedivý pán s bílou bradkou a bafající dýmkou a poučil mě, že je to chmel.Vyprávěl mi jak se z něj dělá pivo a jak je léčivý. Otec obdivoval v zahrádce nějaký ovocný stromek a tak nás příjemný stařeček pozval na čaj. To jsem viděl krásný starý pár v harmonickém vztahu na krásné zahradě.Bylo to úplně pohádkové. Navíc z roztomilého stařečka se vyklubal bývalý ředitel nějaké sklárny a hlavně kronikář obce. Krásně vyprávěl a jedno jeho vyprávění si pamatuji dodnes. Byla to pověst, že nedaleko od naší zahrady uprostřed cest mezi poli je pohřben ve zlaté rakvi významný český kníže. Nepamatuji se na jméno, ale dost dlouho jsem měl domění že to byl snad „Bořivoj““Spytihněv“ nebo tak nějak. Pan kronikář upřesnil to místo „prý tam kde rostou dnes tři mohutné duby“. Ty mohutné doby tam opravdu byly a byly letité a tak obrovité, že při nové stavbě stožárů vysokého napěti byly doby poraženy.To již pan kronikář nebyl na světě. Jednou odpoledne přijelo několik aut s vojáky, kteří mohutné stromy porazili.Je to víc než padesát let.



Celých padesát let zde nic mimo plevele, nějaké té čekanky, pelyňku černobílu a pár kopřiv nic jiného nerostlo. Nic nepřipomínalo, že zde rostly mohutné doby, jen zvuk drátů vysokého napětí nad hlavou i připomínal to místo. Právě letos, tedy po padesáti letech jsme se zde s rodinou zastavili a já jim vyprávěl kde rostly duby mého dětství. Ukazuji přímo místo, spekuluji, že zde bývala kdysi hráz rybníka a že zde á být pohřben významný kníže České země. A žasnu, v místě roste mladý doubek, tak asi 2 roky starý stromek.


Dojat jej zde fotografuji a považuji to za znamení. Prý zanedlouho tudy povede tunel pražského okruhu pod Suchdolem a možná že zde archeologové konečně naleznou nějaký ten poklad z minulosti a panu kronikáři dám tak za pravdu.

V dalším se zmíním o staroslovanském sídlišti v Roztokách v místech kde je nejkratší spojení se obcí Suchdol, kde jsem zase podle pověstí objevil pravěké rybníky.
obsah: Copyright © 2008 Jíří Antonín Votýpka ; redakční systém: Copyright © 2008 Yotto.cz