JA.WEBZDARMA.CZ - Texty - Lékaři už nemusí léčit?
Lékaři už nemusí léčit?
Naposledy upraveno: 19.01.2012 14:16:17

Lékaři už nemají léčit nevyléčitelné

26.2.2010
Ve zdravotnictví padlo jedno velké tabu. Čeští lékaři mají podle zjištění LN první oficiální doporučení, kdy přestat se zbytečnou léčbou, která jen prodlužuje umírání nevyléčitelně nemocného. Týká se hlavně pacientů v bezvědomí, kteří nemohou sami rozhodnout o ukončení intenzivní léčby.



„Je to téma, o kterém se všichni raději tváří, jako by neexistovalo,“ říká prezident lékařské komory Milan Kubek. „Je to velice citlivá oblast a naše doporučení má být pro lékaře vodítko, podle kterého se mohou řídit,“ uvádí.





I na půdě stavovské organizace se toto téma ukázalo jako kontroverzní: než doporučení vzniklo, vedla se téměř roční debata.

Nově mají lékaři oficiálně posvěcené a popsané postupy, kdy u nevyléčitelně nemocných ukončit intenzivní léčbu a zaměřit se na tišení jejich utrpení.

„Je to první dokument tohoto typu,“ říká Karel Cvachovec, předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Tato odborná společnost vznik dokumentu podnítila.

„Stanovisko představenstva lékařské komory uvolní určité obavy lékařů, kteří nezřídka v dnešním prostředí častých soudů chtěli mít takzvaně krytá záda,“ říká Cvachovec.




Kvůli obavám ze soudů prý mohli někteří lékaři dosud udržovat na přístrojích při životě lidi, u nichž šlo spíše o prodlužování umírání a utrpení. Nejvíce potěšilo nové doporučení zdravotníky, kteří se přímo zabývají péčí o nevyléčitelné pacienty.


„Je to zásadní průlomový krok v českém zdravotnictví, který může významně ovlivnit péči o nevyléčitelně nemocné obecně,“ soudí Ladislav Kabelka, předseda České společnosti paliativní medicíny.

Jak tedy mají lékaři postupovat? Hlavní zásady jsou dvě. Za prvé, že zbytečná intenzivní léčba může pacienta poškodit. A za druhé, že život člověka je vždy konečný.

Pokud tedy leží v hlubokém bezvědomí člověk, který sám nedýchá a také krevní oběh mu lékaři udržují uměle, k tomu má selhání ledvin a infekci a jeho stav se stále zhoršuje, intenzivní léčba je už na škodu.

Nové doporučení se týká všech pacientů se selháním více orgánů, kteří nemají vyhlídky na vyléčení, jejich stav se přes veškerou snahu zdravotníků trvale horší a intenzivní léčba jim může jen o několik dní prodloužit utrpení.




Eutanazii ovšem doporučení jednoznačně odmítá. Rozdíl je v tom, že eutanazií se obvykle označuje aktivní ukončení života ze soucitu a z přání nemocného člověka. Vysazení marné léčby je něco jiného.

Celou debatou zastřešuje myšlenka, že pokud bude dostupná kvalitní péče o nevyléčitelně nemocné, nebude vůbec potřeba eutanazie ani asistovaná sebevražda. Mírnění příznaků, které má přinést úlevu, rozhodně neznamená uspíšení umírání.

„V poslední době byla celá řada debat o asistované sebevraždě, o eutanazii, o nejrůznějších krocích, které nejsou správné. Často slyšíte: lépe aby zemřel, než aby trpěl. My říkáme, že umírající člověk ale nemusí trpět. Jestliže jsou vhodně určeny priority, medicína dokáže, aby netrpěl,“ říká Karel Cvachovec z anesteziologické odborné společnosti.

Paliativní medicína, která se stará o nevyléčitelné pacienty, posílila v posledních letech u nás svou pozici. Nové doporučení lékařské komory k tomu dál přispívá.

„Díky tomuto doporučení budeme všichni zdravotníci cítit větší oporu v tom, abychom mohli s pacientem hovořit o tom, že některé léčebné postupy nejsou užitečné. Jedná se tedy hlavně o oporu a veřejné pojmenování skutečnosti, že je řada situací, kdy nemá smysl pacienta aktivně léčit, ale má smysl mu nabídnout péči úlevovou,“ uvádí Ladislav Kabelka.

Jak dokument lékařské komory zdůrazňuje, vždy musí lékaři mít na mysli přání pacienta. „Pokud je člověk schopen vyjádřit svou vůli, tak tato otázka vůbec nepřichází, jsme povinni respektovat jeho přání,“ říká Cvachovec.

Pokud je pacient například v bezvědomí, mají dát na jeho dříve vyslovené přání. U toho je vždy vhodné, aby mělo písemnou podobu. Jistější je, pokud je potvrzené od notáře.

Doporučení komory také určuje, kdo má zodpovědnost za rozhodnutí o ukončení intenzivní péče. I když to může navrhnout kdokoli z ošetřujícího týmu, zodpovědnost vždy leží na vedoucím lékaři nebo na tom, koho tento lékař určí.

Doporučení lékařské komory o ukončení intenzivní péče a přechodu k paliativní péči začíná platit příští čtvrtek. „Někteří odborníci chtěli, aby ten dokument měl charakter závazného stanoviska, ale to jsme odmítli s tím, že život je příliš složitý a přináší situace, které se nedají přesně postihnout,“ uvádí prezident lékařské komory Milan Kubek.




TO BYLA CITACE ZE ZDRAVOTNICKÝCH NOVIN 26.2.2010


Moje reakce v diskusi na tento článek:
Jiří Antonín Votýpka

Zajímavé, druhý díl bude ještě levnější!

| 26. 02. 2010 12:58
Nemám na to vzdělání, ale pořád se do něčeho pletu. Těch vzdělaných bych se chtěl zeptat: Kdyby postupovali lékaři třeba před sto lety, tak jak se chystají nyní u nás kam by dospěla medicína. Myslím že ne na dnešní úroveň. Je pravda, že ta úroveň i dnes závisí jen a jen na penězích! Podle algoritmů bude příští vítězoslavný pokřik lékařů znít "lékaři už nemají léčit ani vyléčitelné". Asi to už chápu, ušetříme nakonec i za platy lékařů, ušetříme i na vyléčitelných pacientech to potom budou bohaté "pojišťovny" a státní žralok.(Jeden z cílů nové pravice - fašismus nyní zaměřený na slabé a nepersketivní v rodné zemi) Tak konečně jsem to pochopil kam jdeme ...

19.1.2012 - reakce na článek o nadstadardu v české lékařské péči pro stávající pojištěnce:(pro ZN)
Tisíciletí se bohužel právě na našem území střetává dvojí pojetí té "správné" společnosti.Doporučuji si znovu v klidu prostudovat pravěk, třeba období kolem změny letopočtu, nejlépe tak kolem 4-5.století.Srovnejte společnost na západ od nás a společnost slovanskou která tehdy byla u nás doma. Nejde ani tak o náboženství, ani o to,že západní národy rychleji smíchaly křesťanství se svými často jen na oko opuštěnými Bohy.Slovanská společnost se zásadně lišila od té na západě. Zjednodušeně :Slované byli rovnostáři,hlavní slovo měli stařešinové, na Západě pak již byla společnost silně rozvrstvena, nebojím se říci již třídně. Rozhodovali ti co měli "blízko" k Bohu a ti kteří měli blízko k bohatství. A pak byli všichni ostatní, kteří je krmili a hýčkali.Charakter tohoto typu člověka měl však v sobě "dar" touhy být také lepší úspěšnější.Podle toho společnosti vypadaly.Nicméně jakýsi přírozený výběr napomáhal "modernímu vývoji"společnosti.Co je správné ukáže snad až budoucnost.
To je ten náš spor - Každý za sebe nebo každý za všechny i s tím důsledkem, že v prvním případě to byl jakýsi hazard který občas přinesl kýžený úspěch a moc a v druhém případě pak třeba i zajištěnou nouzi pro všechny. To zůstalo dodnes. Nechápu proč nám není umožněno žít podle svého přesvědčení.Moc by se mi líbil systém oblasti, kde by žila společnost jako v socialismu,třeba až v opravdovém komunismu a zase oblasti kde by vládl soutěživý kapitalismus tvrdého podnikání.Utopie? Nikoliv v Rakouském mocnářství byly takové oblasti a v Izraeli dokonce jsou dones jako alternativy.Pak řada církví a řádů podobně žije i dnes svůj alternativní život.
A ve zdravotnictví. Také nám dejte možnost žít podle svého.
Někomu stačí málo - pak ale musí málo platit, někdo musí mít všechno - tak ať platí podle toho. Jen se mi zdá že bude u nás složité hledání skromných lékařů.

obsah: Copyright © 2008 Jíří Antonín Votýpka ; redakční systém: Copyright © 2008 Yotto.cz